Proč nesedět doma na zadku

Občas dost lituji, co všechno se mi honí hlavou. Říkám si, že mi ta moje hlava snad praskne. Přátelé mi krom jiných přezdívek říkají „řešitel“. Jenže jak jinak něčeho dosáhnout, než to vymyslet a jít za tím?

Všichni máme dvě možnosti. První varianta znamená „odpracovat“ si svých 8 hodin a zbytek věnovat koníčkům, rodině, ale dost často taky nesmyslům, které nabízí tato doba. Druhá volba se už nejeví tak zábavně. Veškerý volný čas věnovat tvorbě, dřině, svému cíli.

Kdo z nás se má líp?

Ten kdo sedí doma, má klid a pohodu. Jenže se pravděpodobně dostane do začarovaného kruhu. Pokud totiž nepatří např. do managementu významné společnosti, pravděpodobně si vydělá tak akorát na splacení hypotéky a další nezbytné výdaje.
Ten kdo jde za svým, třeba x-krát spadne do jámy a znovu a znovu se zvedá, pravděpodobně ale něčeho dosáhne. Nejde jen o peníze, ale také o seberealizaci, která tuto volbu výrazně ovlivňuje.

Tedy, kdo sedí doma na zadku, bude vždy pouze sedět doma na zadku, protože na nic jiného nedosáhne. A já mám svůj zadek rád, proto čtete tento blog.